Proč termokamera sama na netěsnost nestačí
7. června 2026
Termovize je působivá: na obrazovce uvidíte, jak vám střecha „svítí" v místech, kde je skladba vlhká. Mnoho lidí pak čeká, že kamera rovnou ukáže díru. Tak to ale nefunguje - a je dobré vědět proč.
Termokamera nevidí vodu. Vidí teplotu. Mokrá izolace má vyšší tepelnou kapacitu než suchá: přes den se nahřeje sluncem a po západu chladne pomaleji, takže navlhlá místa zůstávají teplejší. To je skvělé pro plošný přehled - kde a v jakém rozsahu je skladba mokrá. Neřekne vám to ale spolehlivě přesný bod, kudy voda do skladby vnikla. Ten může být klidně několik metrů od nejteplejšího místa.
Termovize má navíc podmínky. Potřebuje slunečný den, měření zhruba hodinu a více po západu slunce, sucho a jasnou oblohu. A přes silnou zátěžovou vrstvu - kačírek, dlažbu, zeleň - „nevidí" vůbec, protože velká tepelná hmota rozdíly zamaskuje.
Proto metody kombinujeme. Termovizí (a impedančním skenem) zmapujeme rozsah. Elektroimpulzní nebo jiskrovou zkouškou najdeme konkrétní defekt - elektroimpulzní i pod zátěžovou vrstvou, bez jejího odkrývání. A nález nakonec ověříme sondou: to vyžaduje i mezinárodní praxe (ASTM C1153), podle níž se plošné nálezy z infrakamery musí potvrdit odběrem jádra.
Výsledek? Místo „někde tady to bude" dostanete přesný bod, doložený rozsah a protokol, který obstojí u pojišťovny i u výboru SVJ. A opravujete jen to, co je opravdu potřeba.